Obnovení zapomenutého hesla

Založení nového účtu

Historie Bulharska

HISTORIE BULHARSKA

THRÁKOVÉ

Území dnešního Bulharska bylo obydleno zhruba od 3500 př. n.l. Thráky. Thrákové byli po Hindech druhým nejpočetnějším národem. Každý kmen používal jiné jméno, ale zvyky a rituály měli společné. Thrákové byli velcí a stateční, takže se dobře uplatnili v armádách starověkého Řecka a byli známi výbornými gladiátory. Pěstovali pšenici, ječmen, žito a proso. Velmi rozvinuté bylo vinařství, chov koní i obchod.

Thrákové uctívali Velkou Matku a jejího syna Slunce, ten byl zpodobován i jako jezdec nebo jezdec-lovec a jeho kult byl tak silný, že později splynul s postavou svatého Jiří. Známou postavou Thrácké mytologie je i bájný pěvec Orfeus. Thrákové věřili v posmrtný život, pořádaly se velkolepé zádušní hostiny. Mnoho pozůstatků Thráckých hrobů a chrámů bylo nalezeno např. v blízkosti vesnic Starosel, Mezek, Preperikon, Alexandrovo…

ŘEKOVÉ

Bohatá a úrodná Thrácká země padla do oka starověkým Řekům. Postupně začali kolonizovat území kolem Černého moře. Nejznámější jsou Apollonia (dnešní Sozopol), Anhialo (Pomorie), Mesembria (Nesebur), Odessos (Varna) a Dionysopolis (Balčik). Tato města se stala místy setkávání různých starověkkých kutur, takže jsou bohatá na archeologické památky.

ŘÍMSKÁ ŘÍŠE

 Thrácká země včetně řeckých kolonií byly v 1. stol.př.n.l. přičleněni k Římské říši. Římané tradičně ponechávali svým koloniím velkou náboženskou svobodu a podporovali jejich – i svůj ekonomický růst. Budovali zde silnice a zvelebovali města. Na území dnešního Bulharska je dochováno nespočetné množství římských divadel, pevností, lázní a dalších archeologických památek.

BULHAŘI

 V době úpadku Říše Římské se zde vystřídaly nájezdy Gothů, Hunů, Bulharů a Avarů. Bulhaři, kteří překročili Dunaj od severu roku 679, převzali kontrolu nad regionem. Původní domov Bulharů byl ve střední Asii (oblast Pamiru a Hindukuše). Vytvořili propracovanou sociální strukturu. Přinesli na svou dobu velmi pokročilé znalosti válečnictví, filosofie, administrativy, písemnictví i stavitelství. Známý je jejich kruhový sluneční kalendář, ceněný UNESCEM. Náboženství původních Bulharů bylo vzdálené běžnému starověkému modlářství. Tangra – nejvyšší božstvo – neměl viditelnou podobu. Tangraismus byl spíše filosofickým směrem. Ačkoliv země stále nese jejich jméno, Bulharský jazyk, kultura i náboženství se nedochovaly, byly nahrazeny slovanským jazykem i písmem a křesťanstvím.

BULHARSKÉ KRÁLOVSTVÍ

Roku 865 Boris I. konvertoval k ortodoxnímu křesťanství. Bulharské království hrálo významnou úlohu v politice, ekonomice i kultuře Balkánu. Královským hlavním městem bylo Veliko Turnovo, kde se dodnes zachovalo rozsáhlé historické centrum s hradem, množstvím kostelů a dalších památek. V době Bulharského království zažívala země období velkého rozkvětu.

OTTOMANSKÁ ŘÍŠE

Roku 1396 bylo území dobyto Ottomanskými Turky a Bulharsko se až do roku 1878 stalo Tureckou provincií. Turecké zákony byly tvrdé a nepopulární. Po Rusko – Turecké válce (1877 – 1878) bylo Turecko přinuceno udělit Bulharsku nezávislost. Evropské velmoci obávající se Ruské a Bulharské dominance na Balkáně intervenovali na Berlínském kongresu a omezili Bulharské panství na malé knížectví pod vládou Alexandra z Battenburgu (synovce Ruského cara).

NOVODOBÝ BULHARSKÝ STÁT

Alexandrovým nástupcem byl princ Ferdinand ze Saxe-Coburg-Gotha, který vyhlásil nezávislost království na Ottomanské říši (1908). Za I. Balkánské války 1912 – 1913 stálo Bulharsko spolu s ostatními členy Balkánské Ligy proti Turecku a získalo část Makedonie.  II. Balkánskou válku (červen – srpen 1913) prohrálo a dobytá území ztratilo. V I. světové válce se přidalo na stranu Německa a doufalo ve znovunabytí Makedonie. Po druhé prohře Ferdinand abdikoval ve prospěch svého syna. Boris III. Ve II. světové válce Bulharsko opět stálo na straně Německa. 1944 bylo obsazeno Ruskem a v srpnu 1944 byla ustanovena komunistická vláda vedená Kimonem Georgievem.