Historie Bulharska

Odhadovaná doba čtení: 4 min.

HISTORIE BULHARSKA

THRÁKOVÉ

Území dnešního Bulharska bylo obydleno zhruba od 3500 př. n.l. Thráky. Thrákové byli po Hindech druhým nejpočetnějším národem. Každý kmen používal jiné jméno, ale zvyky a rituály měli společné. Thrákové byli velcí a stateční, takže se dobře uplatnili v armádách starověkého Řecka a byli známi výbornými gladiátory. Pěstovali pšenici, ječmen, žito a proso. Velmi rozvinuté bylo vinařství, chov koní i obchod.

Thrákové uctívali Velkou Matku a jejího syna Slunce, ten byl zpodobován i jako jezdec nebo jezdec-lovec a jeho kult byl tak silný, že později splynul s postavou svatého Jiří. Známou postavou Thrácké mytologie je i bájný pěvec Orfeus. Thrákové věřili v posmrtný život, pořádaly se velkolepé zádušní hostiny. Mnoho pozůstatků Thráckých hrobů a chrámů bylo nalezeno např. v blízkosti vesnic Starosel, Mezek, Preperikon, Alexandrovo…

ŘEKOVÉ

Bohatá a úrodná Thrácká země padla do oka starověkým Řekům. Postupně začali kolonizovat území kolem Černého moře. Nejznámější jsou Apollonia (dnešní Sozopol), Anhialo (Pomorie), Mesembria (Nesebur), Odessos (Varna) a Dionysopolis (Balčik). Tato města se stala místy setkávání různých starověkkých kutur, takže jsou bohatá na archeologické památky.

ŘÍMSKÁ ŘÍŠE

Thrácká země včetně řeckých kolonií byly v 1. stol.př.n.l. přičleněni k Římské říši. Římané tradičně ponechávali svým koloniím velkou náboženskou svobodu a podporovali jejich – i svůj ekonomický růst. Budovali zde silnice a zvelebovali města. Na území dnešního Bulharska je dochováno nespočetné množství římských divadel, pevností, lázní a dalších archeologických památek.

BULHAŘI

V době úpadku Říše Římské se zde vystřídaly nájezdy Gothů, Hunů, Bulharů a Avarů. Bulhaři, kteří překročili Dunaj od severu roku 679, převzali kontrolu nad regionem. Původní domov Bulharů byl ve střední Asii (oblast Pamiru a Hindukuše). Vytvořili propracovanou sociální strukturu. Přinesli na svou dobu velmi pokročilé znalosti válečnictví, filosofie, administrativy, písemnictví i stavitelství. Známý je jejich kruhový sluneční kalendář, ceněný UNESCEM. Náboženství původních Bulharů bylo vzdálené běžnému starověkému modlářství. Tangra – nejvyšší božstvo – neměl viditelnou podobu. Tangraismus byl spíše filosofickým směrem. Ačkoliv země stále nese jejich jméno, Bulharský jazyk, kultura i náboženství se nedochovaly, byly nahrazeny slovanským jazykem i písmem a křesťanstvím.

BULHARSKÉ KRÁLOVSTVÍ

Roku 865 Boris I. konvertoval k ortodoxnímu křesťanství. Bulharské království hrálo významnou úlohu v politice, ekonomice i kultuře Balkánu. Královským hlavním městem bylo Veliko Turnovo, kde se dodnes zachovalo rozsáhlé historické centrum s hradem, množstvím kostelů a dalších památek. V době Bulharského království zažívala země období velkého rozkvětu.

OTTOMANSKÁ ŘÍŠE

Roku 1396 bylo území dobyto Ottomanskými Turky a Bulharsko se až do roku 1878 stalo Tureckou provincií. Turecké zákony byly tvrdé a nepopulární. Po Rusko – Turecké válce (1877 – 1878) bylo Turecko přinuceno udělit Bulharsku nezávislost. Evropské velmoci obávající se Ruské a Bulharské dominance na Balkáně intervenovali na Berlínském kongresu a omezili Bulharské panství na malé knížectví pod vládou Alexandra z Battenburgu (synovce Ruského cara).

NOVODOBÝ BULHARSKÝ STÁT

Alexandrovým nástupcem byl princ Ferdinand ze Saxe-Coburg-Gotha, který vyhlásil nezávislost království na Ottomanské říši (1908). Za I. Balkánské války 1912 – 1913 stálo Bulharsko spolu s ostatními členy Balkánské Ligy proti Turecku a získalo část Makedonie. II. Balkánskou válku (červen – srpen 1913) prohrálo a dobytá území ztratilo. V I. světové válce se přidalo na stranu Německa a doufalo ve znovunabytí Makedonie. Po druhé prohře Ferdinand abdikoval ve prospěch svého syna. Boris III. Ve II. světové válce Bulharsko opět stálo na straně Německa. 1944 bylo obsazeno Ruskem a v srpnu 1944 byla ustanovena komunistická vláda vedená Kimonem Georgievem.

Čtěte také: Bulharsko autobusem